Limonáda železného muže

"Rakovina je diagnóza,nikoli rozsudek smrti." John Diamond

Bylo mi sedmačtyřicet a byla jsem přesvědčena, že jsem zdravá jako rybička. A v životě jsem měla všechno, co si jen člověk může přát. Moje kariéra se úspěšně rozvíjela, děti právě vylétly zhnízda a začínaly vést samostatný život a já si užívala cestování, které vyplývalo z mých pracovních povinností. Kdysi na univerzitě jsem studovala výživu a stravovala jsem se tedy přesně podle tehdejších vědeckých poznatků - jedla jsem převážně drůbež, ryby a nízkotučnémléčné výrobky. Byla jsem v perfektní kondici, snad jen kromě lehké artritidy, ale lékař mi tvrdil, že tu má po třicítce skoro každý. Když mi bylo třiatřicet, začala jsem každé ráno běhat a zamilovala jsem si to. V době, o které píšu, jsem tedy běhala už čtrnáct let a zaběhla jsem si dokonce i několik maratónů. Nic nenasvědčovalo tomu, že se mi život záhy obrátí vzhůru nohama. Jednou ráno při sprchování jsem si ale nahmatala v prsu malou bouličku. Hned jsem šla k lékaři, ale ten kroutil hlavou:"Kdepak, vy jste na rakovinu prsu ještě mladá." Přesto mě však objednal na mamograf, "čistě pro jistotu". Výsledek byl negativní - ovšem falešně negativní, jak se ukázalo později, protože tkáň mých prsů byla tak hustá, že na snímku nebyla vidět žádná abnormalita. Lékař mi řekl, abych přišla za rok na kontrolu. Další rok byl výsledek stejný. Třetí rok však už byla bulka veliká jakogolfový míček a byla patrná na první pohled. Lékař byl viditelně překvapen a okamžitě měobjednal na biopsii. Diagnóza: invazivní duktální karcinom - agresivní typ rakoviny, která se podle dalších vyšetření už rozšířila i do mých kostí, do plic a podle jaterních testů i do jater. Byla jsem v naprostém šoku a nedokázala jsem tomu uvěřit. Zašla jsem za druhým a pak i za třetím lékařem, aby mi nezávisle na sobě řekli svůj názor. Všichni však potvrdili první nález, žádný z nich mi však nebyl schopen říct, jestli mi zbývají tři měsíce nebo tři roky, všichni jen shodně říkali, že "to není dobré". Všichni mi doporučili standardní chemoterapii, ozařování a tamoxifen. Nemohla jsem uvěřit, že mě moje tělo mohlo takovýmhle způsobem zradit! Dělala jsem přece všechno pro to, abych byla stále zdravá! Navrhli mi schéma chemoterapií, ale já měla hrozný strach vydat se touto cestou. Začala jsem se pídit po alternativách, po jakémkoli jiném způsobu pomoci - nechtěla jsem umřít! A právě někdy v těchto dnech jsem v novinách objevila kratičký inzerát: "Hledáme ženy s diagnostikovanou rakovinou prsu pro klinickou studii o vlivu složení stravy na vývoj onemocnění." Hned jsem zvedla telefon. Spojili mě rovnou s vedoucím lékařem. "Vezměte si veškerou zdravotní dokumentaci a přijeďte co nejdřív ke mně do ordinace.""Hmm," pravil lékař, když se podíval na moje laboratorní výsledky. "S takovýmhle cholesterolem byste stejně rychle jako na rakovinu mohla umřít na infarkt."Byla jsem v šoku, co se to najednou v mém životě děje - rakovina, artritida a teď ještě k tomu nemocné srdce?! Já přece běhala maratón! Lidi jako já přece nemohou mít takovéhle zdravotní problémy! "Nedělejte si starosti," řekl lékař. "Tohle všechno se dá zvrátit, žádný osud není nevyhnutelný. Změníte způsob stravování, klesne vám hladina cholesterolu, čímž klesne i riziko srdečně-cévních onemocnění, a zpátečku zařadí i rakovina. A abychom měli jistotu, že příčinou těchto změn je právě změna skladby jídelníčku, nemůžete zároveň absolvovat chemoterapii ani ozařování. Je to velmi prosté - vyloučíme ze stravy veškeré potraviny a tuky živočišného původu.Váš jídelníček bude tvořen rostlinnou stravou: ovocem, zeleninou, celozrnnými výrobky a luštěninami."Žádný postupný přechod - během necelých dvou hodin ze mě byla veganka! Záhy jsem zjistila, že dodržovat tento způsob stravování je velmi lehké. Neloupanou rýži, celozrnné pečivo a ovesné vločky jsem měla ráda už předtím. Jen drůbež, ryby a mléčné výrobky jsem musela vyměnit za ovoce a zeleninu a vyhodit máslo a sádlo. Mé tělo zareagovalo prakticky okamžitě. Druhý den ráno jsem zjistila, že jsem nevědomky celý život trpěla zácpou. Dnes už vím, co je normální. Když jsem opět navštívila svého onkologa, řekla jsem mu, co dělám. On odpověděl, že skladba stravy nemá nic společného s tím, že jsem dostala rakovinu prsu, a že při veganské stravě budu mít pravděpodobně nedostatek bílkovin, vápníku a esenciálních mastných kyselin. Udělala jsem si v duchu poznámku, abych tuto námitku probrala se svým novým lékařem. V důsledku metastáz v kostech jsem trpěla bolestmi, na které mi nezabíraly žádné léky. O měsíc později byla metastatická ložiska znatelně menší a zmizely i bolesti. Na rentgenových snímcích je však dodnes vidět zapouzdřený nádor v levé plíci, který však za osmadvacet let nepovyrostl ani o píď,a moje jaterní enzymy jsou v normě.A v průběhu tohoto martyria běžel v televizi triatlon Ironman. Uchvátilo mě to. "Tohle musímtaky dokázat!" usmyslela jsem si. Sledovala jsem plavání na 2,4 míle, 112mílový cyklistický závod a 26mílový maratón. Věděla jsem už, že maratón zvládnu, a myslela jsem si, že si k tomu prostě jen přidám plavání a kolo a že to nebude nic extra těžkého. Pak jsem si ale uvědomila -vždyť já mám RAKOVINU, a navíc, když jsem viděla všechna ta silná mladá těla, mě napadlo -nejsem já už ve svých sedmačtyřiceti na tohle stará? Pak jsem si ale uvědomila, jakou příležitost jsem dostala: skladba stravy ovlivňuje vývoj rakoviny a já mohu dokázat lidem, že i na veganské stravě a v poměrně pokročilém věku lze absolvovat jeden z nejnáročnějších závodů na světě! Nadchla jsem se touto možností a hned jsem se přihlásila do dvou běžeckých klubů, najala jsem si trenéra plavání, absolvovala kurz údržby jízdního kola a jako posedlá jsem začala trénovat všechny tři tyto disciplíny. Trénovala jsem denně a užasle jsem sledovala, jak se mi zlepšuje kondice, vytrvalost a výkon. Radovala jsem se ze svých výsledků a rostla moje sebedůvěra a přesvědčení, že dosáhnu největšího a nejambicióznějšího cíle ve svém životě - stanu se Železným mužem. Musela jsem se do toho pořádně opřít, protože před takovouto výzvou jsem ještě nikdy nestála.A když jsem pak poprvé vbíhala do cílové rovinky, zmítala mnou směsice nepopsatelných pocitů- radost, pocit neskutečné síly, nadšení - a totální únava. Neměla jsem sílu udělat už ani krok.Od chvíle, kdy mi v roce 1982 byla diagnostikována rakovina, jsem absolvovala Ironmana šestkrát, kromě toho jsem uběhla sedmašedesát maratónů a získala skoro tisíc zlatých medailí, z toho například osm zlatých medailí na seniorské olympiádě, také jsem získala titul "Jedna zdeseti nejzdatnějších žen v Severní Americe" a mám kondici dvaatřicetileté ženy, přestože je mi už pětasedmdesát.Vzhledem k tomu, že mám v rodinné anamnéze osteoporózu, chodím pravidelně na vyšetření hustoty kostí a výsledky jsou pokaždé lepší. Ani při veganské stravě mi vápník evidentně nechybí. Také mě nesmírně potěšilo, že mi zcela vymizela artritida. Dnes absolvuji každý den vrámci tréninku takový svůj malý triatlon. Jak je to možné? Pětasedmdesátiletá triatlonistka?Netušila jsem, že se mi život takhle změní a jsem velmi vděčná, že jsem včas zjistila, jak pozitivní vliv může mít strava na zdraví. Z trpkých citrónů rakoviny jsem si prostě vyrobila limonádu Železného muže.                  Ruth Hiedrichová, Ph.D.